Doba post-programátorská

Jedu tramvají do města na nákupy. Otevírám v mobilu prohlížeč se svou novou, vlastní aplikací na nákupní seznamy.

Proč mám proboha svou vlastní appku na nákupní seznamy? To není vůbec důležité. Ale když už se ptáš, hypotetický čtenáři, tak… mám specifické požadavky!

Chtěl jsem něco, v čem by se mi dobře zadefinovávaly, zobrazovaly a odklikávaly produkty, které chci zakoupit v každém z obchodů. Něco, kde si můžu věci v seznamech rychle popřehazovat podle toho, jak obchodem procházím, a při dalším zadání seznamu se seřadí stejně. Taky jsem chtěl něco, kde bych mohl rychle generovat seznamy podle toho, co v jakém obchodě nakupuji, a znova věci do seznamů jen „doklikávat“. A taky jsem chtěl, aby se ty věci v nabídce při tvoření seznamu řadily podle toho, jak často je nakupuju, takže jen projíždím nabídku a naklikávám do aktivního seznamu pro svůj oblíbený obchod své oblíbené produkty, které možná právě došly… A pak chci sdílení seznamů se ženou, nějaké ty statistiky a tak dále, abych časem mohl z dat o rodinných nákupech vytěžit další, život zjednodušující funkcionality.

Proč tohle vše není důležité? Protože jsou to moje představy o tom, co by měla aplikace na nákupní seznamy umět. Je to aplikace na míru mým požadavkům. Kdybych si dříve dával práci s tím, psát appku pro nákupní seznamy, napíšu to tak, aby to bylo co nejužitečnější a rozhodně ne jen a právě pro mě. Programování by mi zabralo čas, který bych býval chtěl zúročit.

Nicméně nyní už to takto není. Udělal jsem si svou aplikaci primárně pro sebe a nikomu ji nechci vnucovat. Své požadavky jsem formuloval svému AI agentovi¹ a on vytvořil kód a spustil ho na mém serveru. Proces tvorby prototypu zabral minuty mého času. Proces dolaďování pak sestával z používání aplikace a po návratu z obchodu napsání agentovi (zhruba něco ve stylu „chci aby se daná věc v seznamu dala přiřadit do více obchodů najednou“). Pak počkat pár minut, než to bude hotové.

Vzpomínáte na éru „osobního počítače“? Nyní přichází „osobní software“!

A tak si teda jedu do města na nákupy. Otevírám v mobilu prohlížeč se svou novou aplikací na nákupní seznamy, ale nevidím nové funkce, které agent dělal přes noc! Připojím se na server a napíšu mu „nahoď aplikaci po změně kódu“. Agent si pro sebe chvilku něco drmolí a za minutku už vše jede.

A já ani nevím, jestli tahle appka jede v dockeru nebo jako systémová servica. Jako asi tam bude nějaký skript na re-deploy, ale co já bych se s tím dělal, když mám agenta. Nikdy jsem neviděl kód té appky, jen píšu požadavky na úpravu, když něco není podle mých přestav, nebo když mám nápad na novou funkci.

Dále mám appku na osobní seznamy (čemu se věnovat, kam se podívat, co researchovat, a tak dále), protože i tam mám své specifické požadavky. Ženě jsem nechal vyrobit klon podmožiny Goodreads z jejího zadání. Protože proč Goodreads, když chce pouze čtenářský deník a ne „sociální síť“ (výměnou pouze za drobítek osobních dat a malý kousek duše).

Čím dál tím víc přestává dávat smysl svá data (data o sobě) zdarma poskytovat cizím entitám, které z toho mají profit, když si můžete personalizovanou službu nechat vyrobit sami pro sebe. Self-hosteři (lidé provozující open-source alternativy známých služeb na osobních serverech) si toto uvědomili již před lety. Nyní však v mnoha případech přestává dávat smysl i self-hosting open-source projektů.

Mám nápad, udělám si appku, a ona si běží a je tvarovatelná a jen moje a data v ní taky jen moje.

Ano, mohl jsem použít nějakou existující aplikaci na seznamy a zkusit ji nakonfigurovat tak, aby fungovala podle mých představ. Možná nějaká taková existuje. Nebo neexistuje, ale open-source aplikace si můžu přeprogramovat. Vše by mi ale zabralo mnohem více času, než vytvoření služby na zelené louce AI agentem. Ve skutečnosti už jen hledání existujících aplikací na internetu by mi zabralo více času než nahození nové AI agentem! Je to v něčem trochu zvláštní svět, ale rozhodně to není to nejdivnější, co se nám teď ve světě děje.

Jako člověk, který o programování něco ví, mám určité výhody (můžu mít názory a požadavky na architekturu, deployment, atd.), ale ruku na srdce — pro tyto projekty jsem svých znalostí moc nepoužil. Vágně jsem formuloval svou představu agentovi a nechal ho udělat a nahodit prototyp, který jsem pak s ním ladil za ostrého provozu. Pracuji tedy pouze s představami o tom, jak by ten software měl vypadat, nikoliv o tom, jak by měl být postavený.

V důsledku záleží primárně na tom, aby byla data v těchto službách nějak rozumně uložena, abych je mohl zálohovat, a v případě, že se to celé pokazí, nebo mi to někdo „hackne“, abych mohl napsat agentovi „mám tato data, vytvoř mi kolem nich aplikaci“.

Pro férovost zmíním, že většinu času platím za AI pětistovku měsíčně. Ovšem platil jsem si AI i dříve, ke všem těm cool věcem, které jsem popsal v článku o tom, co lze dělat s AI. A AI se v mezičase naučilo dělat aplikace docela dost dobře, spravovat jejich deploymenty, spravovat celé servery, a vše ostatní s počítačem či daty.

Máte specifické požadavky? Vytvořte si specifickou appku. Pokud je to něco konceptuálně složitého, datově těžkého (mnoho dat) nebo kritického (data zákazníků), bude lepší mít k ruce programátora. V opačném případě vám ale stačí AIko a trocha času, než se naučíte vytvořit si svou první aplikaci.

Pak se z vás stane občan doby post-programátorské. A bude to jako mít kdykoliv k dispozici osobního kuchaře místo toho učit se vařit (programovat) nebo snad chodit do stravovacích zařízení (používat pouze existující software). Nebo jako mít osobního řidiče (místo učení se řídit/ježdění MHD).

Podobně jako u ostatních možností, které AI otevřely, mi přijde nejtěžší si vůbec uvědomit ten rozsah schopností, které nově získávate. Jinými slovy, mít nápady. Pokud máte nápady, narodili jste se do dobré doby.